Rozhodující slovo má rodič. A stav u zápisu není konečný, za půl roku může udělat dítě velký skok. Škola může odklad doporučit, ale nemůže ho nařídit. S případnými nepříjemnými následky svého rozhodnutí se musí ale potom opět poprat rodiče. Nejde říct, dítě půjde do školy a vy si tam sním poraďte.
Prostě když pa dítě školu nezvládá, je potřeba počítat s tím, že může opakovat, může se vrátit do školky, je potřeba sním více pracovat (o hodně více)....U některých dětí je možné na toto je připravit, třeba když hodně chtějí do školy (takové děti, i když jsou třeba nezralé, pak dokáží potíže překonat, to nadšení je hodně důležité), tak je možné jim i říct, že teda jo, ale kdyby to nešlo, tak že hrozí to opakování nebo návrat do školky. U dětí, které těžko snáší neúspěch, je tohle ale nemyslitelné. Takže fakt strašně záleží, jaké to dítko je....
Jedno se dokáže povznést nad posměváčky a udrží se dobrou pozici v kolektivu i přes výrazný handicap, jiné je schopné se sesypat na základě pocitu, že by se mu někdo mohl kvůli něčemu posmívat....U těch druhých je ale smůla, že se nedá jednoznačně říct, zda odklad pomůže nebo uškodí, protože někdy může dítko získat dojem, že je fakt neschopné, když do školy nemůže....