Když sama nevím, pro co se rozhodnout nebo chci, aby se rozhodla sama, zeptám se jí - chceš jít na písek nebo na kolo? Chceš na oběd špenát nebo maso? Chceš jít se mnou do pokoje nebo si tady budeš hrát? Oblečeme bílé nebo fialové tričko, Které šaty se ti víc líbí?
Ale zároveň, když vím, že je venku zima, tak se jí neptám a prostě jí dám svetr a bundu podle své volby, když mám nakoupeno na rajskou, neptám se na názor k obědu.
Zároveň nediskutuju o tom, že před spaním se myjou zuby, že do postele se neleze v papučích a podobně. Prostě, to dítě je dost velké na to, aby o některých věcech už samo rozhodovalo, nám odpadne vymýšlení volby a dítě se cítí důležitě. A naopak, v některých věcech si dítě uvědomí, že prostě rodič se poslouchá, že existují nějaká pravidla...
Mimochodem, kdy je podle "okolí" ten správný věk na to, zeptat se dítěte na jeho názor? Před patnáctinama, na jakou střední by si přál jít?