Grainne,
tolerance je sama o sobě cesta do pekel, protože tolerovat = přecházet něco, co mi vadí v zájmu NĚČEHO (dosaď dle libosti).
Já tolerantní nejsem ani trochu. Když mi něco vadí, vadí mi to za všech okolností a trvale. Jasně, nemůžu zaručit, že chlap nikdy nebude kouřit v blízkosti malých dětí, když u toho nebudu, ale když u toho jsem, tak to dělat nebude. Tohle mi třeba vadí HODNĚ, ale zas ne tak, abych na něj nasadila očko a nechala ho sledovat, jestli to náhodou neudělá, když jde s chlapama na pivo.
Jenže nevycházíme z bodu "jsem žena, která toleruje pobyt v hampejzu a jsem na to hrdá". To je naprostý nepochopení podstaty věci.
Mluvím jen o tom, že ve srovnání s tím, co já osobně pokládám za důležitý je návštěva nevěstince banalita - samozřejmě za podmínek, že na to ten chlap má a neužívá si tam na úkor rodiny. Nebudu ho tam posílat, nebudu mu říkat, jak mi to přijde super, protože mi to super nepřijde, ale nebudu z toho dělat otázku života a smrti, protože to pro mne otázka života a smrti NENÍ.
Už je to trochu jasnější?