mám tři děti, 10,5,5 a 2 roky, všechny rozhodují za sebe, ve věcech ve kterých to je možné.. je prostě možná volba.. kde volba není možná, tak prostě rozhodnu já a snažím se vysvětlit proč to bude tak a tak a proč to je zrovna te´dka nutné.

Následky si taky nesou sami.. chce jíst jez, nechceš jíst nejez.. nic místo toho, další jídlo v tolik a tolik...

nevidím v tom problém... pokud se dítě rozhodně.. a nemyslím žím třeba jídlo - myslím žím tu školku - tak pokud už by byl odhlášený oběd, tak by nešel.. pokud by ale oběd odhlášený nebyl a dítě by ráno chtělo do školky jít, tak bych asi jít nechala.. to totiž mi přijde, že toto rozhodnutí stejně moc přirozených důsledků nenese.. a obráceně, možná kdyby dítě se rozhodlo, že do školky půjde, ale ráno projevilo zájem zůstat doma se mnou, asi bych ho doma nechala a spolu bysme zašli pěšky do školky pro oběd..

nevidím v to problém, mě tato moc o sobě sama rozhodovat hodně pomohla s dcerkou 5,5 , která má ADHD a hodně mě to naučilo.. naučilo mě to i lépe pracovat se synem 10 a teď se synem dva a kousek - ten se takměr nevzteká a to je teda temperamentní až dost.. ale ta možnost rozhodování ho uspokojuje.. takže to vnímám spíš pozitivně a myslím, že i děti