"Předpokládám, že bez bordelu i chlastu se dá přežít."

Čím jsem starší a (bohužel) multidimenzionálně zkušenější, tím víc dokážu POCHOPIT (prosím, nezaměňovat se "schvalovat") různý odlišný názory a chování.
Neznamená to, že někdy třeba budu chtít žít s alkoholikem nebo že já sama budu pitím "řešit" problémy. Ale že chápu, že prostě někdo nemusí být lepší reakce schopen.
Prostě život NENÍ tak snadnej a přehlednej, jak bychom si to všichni přáli, a prostě některý věci, potřeby a (kompenzační) pseupotřeby NEZMIZÍ jen proto, že bychom si to všichni moc přáli...

Ano, správné je být věrný někomu, s kým jsem se dobrovolně rozhodl žít.
Nicméně, to, zda to někdo dokáže, je otázka jiná...a zastíráním si, že různý nešvary EXISTUJOU, si nepomůžeme. Prostě ANO, do té doby, než se mi přihodila "nevěra", tak jsem si myslela, že slušný zodpovědný hodnotný člověk mě, druhého slušného zodpovědného hodnotného člověka, "bezdůvodně" přece "logicky" nepodvede. Znovu podotýkám, že tím nesprávnosti NEOBHAJUJU. Ale od doby, kdy "všechno může být kdykoli jakkoli" už vím, že nějaký zbytečně přísný preventivní soudy a představy jsou...k ničemu. Život si vždycky bude plout především vlastním způsobem.