Není totéž, co jako totéž vypadá, protože těch variant je tolik, že to ani nejde vypsat. Děti si rozhodují o tom, co si jsou schopné sami obstarat, připravit... pokud jsme limitovaní jakkoliv, prostě vím, že snědí vše nebo si min. vyberou z toho, co dostanou něco, čeho se nají. Když jdeme ven a jedna nechce a je doma někdo, kdo je může ohlídat nemám s tím problém, ovšem pokud doma není, kdo by dítě ohlídal, tak se musíme rozhodnout na čí slovo dáme atd. atd. Prostě jeden se podřizuje druhému. Pokud vařím oběd, tak nevařím tři až čtyři varianty - děti se nají z toho, co je na stole - nenutím sníst např. kopici zelí, ale musí ochutnat (zkušenost, že párkrát ochutná a tak napotřetí už se na to těší a jí to), něčeho sní víc, něčeho míň... Prostě podle mě nejde úplně vše nechat na dětech - nenechám ho srazit autem, jen aby zjistilo, že ho může auto zabít když nepočká na zelenou... u něčeho to jde, u něčeho nejde. Problém je, že někdo to bere tak, že dítě defakto ve dvou letech organizuje rodiče a všichni kmitají, jak dítě píská... já s takovými dětmi naštěstí vyloženě úzce osobní zkušenost nemám, jen jak jsem psala kamarádka má takhle vedeného syna a čeká teď 2. dítě a ve školce s pár dětmi válčí, které nebudou uklízet když se má uklízet, nebudou papat teď...