Nano, ptáš se sice Margot, ale problémem to nazývám já, tak ti s dovolením odpovím. Problém je to tehdy, když člověk s malou nebo žádnou sexuální potřebou žije v manželství nebo partnerském svazku. Sexuální pud je naprosto pŕirozená součást života, stejně jako pocit hladu nebo žízně. S tím se prostě nedá nic dělat. A pokud s někým žiju, potom musím s jeho fyziologickými potřebami počítat. Dokud tedy někdo nevynalezne tabletku jako v Sexmisi, kterou spolkneme a touhy nás přejdou. Pokud si najdu partnera, který má stejně malou nebo nulovou potřebu sexu jako já, potom to samozřejmě problém neni. Chyba je ovšem uvažovat tak, že já, když nemám chuť na sex, mám právo vyžadovat, aby se sex pokud možno nekonal. Jistě, lidské bytosti jsou schopné se domluvit tak, aby to oběma vyhovovalo, jenže sex patří pořád do té živočišné říše, kterou si v sobě poneseme, ať budeme civilizovaní jakkoliv.