Milado,

takhle je to fajn . Mám ráda přehled...

1) Nemysela jsem fyzické rozdíly, vůbec....Naopak, měla jsem na mysli změny, které probíhají v mozku mezi šestým a sedmým rokem. Odkladové děti už je mívají za sebou, takže bez ohledu na to, že jim třeba tak akorát dozrála oblast, kvůli které dostaly odklad, jejich způsob myšlení a jednání v určitých chvílích je na výrazně vyšší úrovni. Popisují to snad všichni rodiče odkladových dětí. Děti jsou klidnější, méně roztěkané, samostatnější....vše je v pořádku, takové má sedmileté dítě oproti šestiletému být. Problém je v tom, že když je ve třídě většina šestiletých, vše se jim přizpůsobuje, tempo výuky, častější změny činností....jde o to, že dítě školně zralé má na tyhle věci ještě nárok, proto se s nimi musí počítat a musí se s nimi pracovat. Jestliže ale ve třídě nabudou převahu děti starší, třída se celkově zklidní, tempo práce může být vyšší....a ta roztěkanost šestiletých je najednou víc vidět, jen se s ní skoro nepracuje....pro šestileté v tu chvíli vzniká větší zátěž, větší únava....a navíc se postupně posouvá hranice požadavků....najednou se začíná vyžadovat, aby dítě už bylo "zklidněné", aby vydrželo u činnosti ne 10 minut, ale 20 minut....a tím jde zase do školy méně šestiletých a více těch starších....

2) Někdy je v tom nekázeň, ale já spíš vnímám rezignaci, takový klid, hned tak něco je nerozhodí (to je fajn), ale také je nic nezaujme....je těžké z nich dostat nějakou činnost, vzbudit zájem....vlastně si nepamatuju, že by s nimi byly někdy nějaké problémy co se kázně týče....spíš nuda, šeď...přičemž jde často o děti půvoně dost aktivní, které ještě rok, dva před tím věděly, co chtějí (třeba vypadnout ze školy )....často mají pocit osamění, protože svým spolžákům mentálně utečou.....

3) Rodiče mohou připravovat, jak chtějí, ta změna nastane a dítě ji pocítí. Jde spíš o to, jak rychle je schopné se s ní srovnat....

4) Vycházím z toho, že to sci-fi někde funguje....Stejně tak si uvědomuju, že spousta dětí by bez vnějšího tlaku nefungovala, tak jak funguje....ale spousta dětí také díky tomu tlaku funguje mnohem hůř, než by mohla fungovat....Navíc rozlišuju známkování za zkoušky a známkování furt....já prostě nevidím důvod, proč by všichni měli být ve stejnou chvíli ve všem nastejno....Pokud dítě na konci ročníku splní požadavky toho ročníku, je přeci úplně jedno, jestli bylo schopné začít násobit v prosinci nebo v až květnu....

5) Ke zpřísnění odkladů došlo až k letošnímu roku! Takže předchozích pět let odpovídá tomu, že rodiče dávali odklad i tehdy, kdy to nebylo nutné. Jinak pět odkladových dětí před deseti lety a před pěti je také rozdíl, protože před pěti lety nastupovaly jedny z nejslabších ročníků, ve třídách bylo 15 - 20 dětí a tam už je ta třetina starších (plus zhruba tolik podzimních bez odkladu) fakt znát. Dřív bývalo na třídu odkladů mnohem méně, max. 2 - 3 děti na 25 - 30 dětí. Co přinese toto zpřísnění se ukáže nejdříve za rok až dva, je třeba počítat s určitou setrvačností v myšlení...

6) Před několika lety jsem byla také celkem radikální a proti odkladům. Už ne, i když pořád je beru jako jedno z posledních řešení. Ale pořád mi lezou krkem ti, co dávali odklad "aby prodloužili dětství", a že jsem se se spoustou takových potkala. Těch dětí je mi celkem líto....No ale to je jedno, jsou to jejich děti. Také jsem se naučila vidět rozdíl mezi odkladem u holky a u kluka, i když někdo tvrdí, že na tom nezáleží.
Také by se lidé měli ptát sebe sama, jak na tom v těch petnácti, šestnácti byli.

7) Určitě by se nějaké postupy vypracovat daly, ale to by se nejdřív muselo začít cíleně sledovat a vyhodnocovat. Což by opět znamenalo papírování atd. Z učitelství se tak stává víceméně výkaznictví....
Pomohlo by, kdyby bylo větší procento asistentů ve třídě, vidím to teď, jako asistent mám mnohem více času sledovat, co se ve třídě děje a jak na tom které dítě je po psychické stránce, jak co vnímá a ja na co reaguje...
Pak by musel nastoupit psycholog, aby posoudil, z čeho vychází ta která reakce a změna chování u toh kterého dítěte...a pak, třeba po deseti letech takového soustavného sledování, by se mhlo ukázat, kde se stala chyba nebo co by se dalo udělat, aby se nestala...
Možná by byla zajímavá diplomka na toto téma, alespoň získat názory těch dětí s OSD...jenže tohle už je věc pedagogických fakult a výzkumníků v tomto oboru, s tím už učitelky neuděljí asi vůbec nic....