Hm, na hřišti bych si fakt četla ráda, ale nestalo se mi to NIKDY.
Když má člověk dítě, který dřív běhá, než dostane rozum, tak to nějak nejde. Starší mi zdrhal od osmi měsíců (a to má poruchu verbální komunikace, takže do tří let nereagoval ani na jméno, ani na "stůj"), mladší začal běhat, když staršímu byly dva a kousíček - samozřejmě zásadně jinym směrem a rozum (v deseti měsících) taky jaksi ještě neměl. Oba ve stejnou dobu byli schopní lézt do dvoumetrový vejšky, utíkat do silnice a skákat do řeky. V nejhorším období jsem nestíhala je sundávat z plotu, když mi každej na jinym konci zahrady utíkali "na výpravu" a na procházky jsem chodila výhradně na pole, kde se jim nemohlo nic stát a zároveň jsem o nich měla přehled (nesměla tam teda růst kukuřice, protože starší nereagoval na volání, když do ní zalez), ale třeba řepa byla ok
Považuju za úspěch, že jsme mateřskou zvládli jen s několika RTG, jednou šitou hlavou, jednou zlomenou rukou a jednou popáleninou...