Naše "šokující" holčička bude mít v lednu tři roky. Přišla 15 let za mladším synem.
Kluci ji přijali báječně. Nebýt jí, nedozvěděla bych se, že mám celiakii, takže mi svým způsobem zachránila život. Je to nejpohodovější mateřství, co jsem měla, klukům taky hrozně moc prospělo, že jsem najednou na ně měla víc času a získali "otcovské" know-how. Finančně jsme na tom stejně, jako před ní, povedlo se mi nechat si práci na doma. Rozhodně nelitujeme. S těmi nervy se to má naopak, než se traduje - jsme mnohem trpělivější rodiče
, než v mládí.(Bonus: nikdy jsem se tak báječně nevyspala a v budoucnu ani nevyspím, jako s ní na RD)