Hele já, doma dva živí kluci, 2 roky a 3 a půl, manželství v troskách, chlap furt v luftu a jedinej nechráněnej styk za dva roky osmý den cyklu, manžel se zapomněl a hned je z toho děcko . Vyrovnávala jsem se s tím 6 měsíců, těhotenství strašný, problémy s tlakem, předčasně jsem se otvírala, stala jsem se pomalu bezdomovcem, musela jsem ležet u tchýně , která se o nás teda úžasně starala, ale mně to tááák štvalo, stěhovala jsem se s břichem, no děs běs. Dneska je malé rok a čtvrt, přežívám, protože co se mohlo pokazit, se taky pokazilo , ale ona je tak úžasná, skvělá, já jsem za ní tak strašně ráda, ona mi to všechno tak sladí, fakt jí miluju, berušku mojí malou . Ale teda šla jsem do sterilizace, protože představa, že to za pár prožívám všechno znova, to už bych asi fakt skončila někde v blázinci, fakt už .