Ha ha ha
.
Ursus, když nepočítám zdravotní problémy prvního, pak to bylo tak hodné dítě, až jsem nabyla dojmu, že jsem dokonalá matka
. On snad poslechl na slovo už když začal lézt. Vydržel u knížek, pohádek, říkanek znal spoustu, ...
Druhé dítě mě vyškolilo. Vzteklý a nespavý byl už v porodnici a přešlo ho to až tak kolem dvou a půl roku. Maminky na hřišti říkaly, že je hyperaktivní, na ulici se lidi zastavovali, když měl záchvat vzteku. V kočárku řval až modral (taky jsem ho používala jen první dva měsíce, pak šel do šátku). A ve školce nás poslali hned po měsíci na psychologické vyšetření. - Je úplně normální, jen má prostě takovou povahu. Dneska je to zlatý dítě, strašně rád pomáhá druhým, s bráchama se nepere, nevzteká se, když ho kritizuju... Ale těch prvních dva a půl roku bylo hodně náročných, a to jsem si myslela, že umím spoustu situací řešit.