Teď to řeším zrovna já. Druhý bych třeba i jo...kdyby mi ho někdo do těch třech let vypiplal:o))) Kluk byl fakt dost náročný, navíc jsem během těch jeho prvních let přišla na to, že ač mám děti ráda, nejsem žádný Herodes, tu permanentní péči o dítě tohoto věku prostě nedávám. Takže líto mi samozřejmě je, že sourozence nemá, ale tu odvahu jít do toho podruhé fakt nemám. Život se nám poslední rok tak nějak po této stránce stabilizoval, užíváme si jeden druhého, je nám jednoduše spolu dobře. Mám dojem, teď s odstupem, že tehdy nám nebylo dobře ani jednomu a přenášelo se to jako bumerang z jednoho na druhého. Tatínka nevyjímaje.