Hm, syn leze zas na opěradlo křesla, tam si stoupne a rve ze zdi obrazy. Není tím pádem ani "schod", který by se mu dal odšoupnout, protože tam leze přes sedák křesla.
Nastlala jsem okolo křesel molitan a polštáře a prostě ho trvale hlídám. Když už moc balancuje, tak ho sundám. Ovšem když ho sundám, v mžiku vylítne zas nahoru.
Většinou ho tam nechám a jen dávám pozor, kdyby začal padat, abych chytala. A když ho nechám, tak ho to většinou přestane bavit a sleze a sedne si jen na křesle. Občas spadne i odtamtud, ale to moc neřeším, má okolo ty polštáře a sice se bouchne, ale neublíží si.
Vždycky ho pochválím, když sleze.
kno neřeším, jsem v přízemí a parapet je cca 40 cm nad zemí.

Ze stolu nejde nechat spadnout, to už je nebezpečná výška. Možná bych mu ty židle nebrala, aby měl po čem slézat taky dolů. A jinak podestlat, asi, a hlídat, co jiného, nevím.

Dobré je, že synovo horolezectví mě víceméně vyléčilo ze sklonů k prokrastinaci na Rodině

O