Syn – šestiletý prvňák – je bezproblémový, živý a aktivní klučina. Už druhý rok chodí do fotbalu, letos ale postoupil do přípravky, kde se začíná projevovat menší „problém“. Syn zde nemá žádného „nejlepšího“ kamaráda. Přestože je tu několik kluků přímo od něj ze třídy nebo se už znají, většinou nemá nikoho do dvojice, když např. jedou autobusem na zápas nebo nacvičují určité situace ve dvou. Je mi ho hrozně líto, když vidím, jak chodí od jednoho k druhému s otázkou „budeš se mnou?“ a slyší pořád stejnou odpověď „Ne, já budu s Jirkou/Kubou…“ Všichnou jsou tak nějak předem napárovaní. Přitom se nedá říct, že by byl syn neoblíbený, je naopak kamarádský, ochotný, nikomu se neposmívá (jako někteří jiní, hlavně starší kluci v týmu) ani neubližuje… Možná to nesu hůř než on, ale bývá mi to líto. Snad nechci ani žádnou radu, jen jsem si potřebovala ulevit, příp. sdílet s někým, kdo to má podobně.