Toť wikipedie.

Střevem proteče denně asi 9 litrů tekutiny. Z toho jsou 2 l normálním per orálním příjmem, 7 l vzniká sekrecí slinných žláz, žaludku, pankreatu, jater, žluči a střevního sekretu. Tekutina je z 90 % zpětně rezorbována v tenkém a z 8 % v tlustém střevě, takže denní obsah vody ve stolici je pouze 100–200 ml tekutin. Transport tekutiny ze střeva probíhá pasivně podél osmotického gradientu, který je stanoven obsahem střeva, elektrolyty a dalšími osmoticky aktivními látkami (cukry, aminokyseliny). Sodík (Na+) je aktivně zpětně resorbován a chloridy jsou naopak secernovány do střevního lumen.

Průjem je příznakem mnoha infekčních onemocnění trávicí soustavy (např. tyfus, salmonelóza, cholera, úplavice, giardióza, kryptosporidióza atd.), některých otrav (např. otrava arsenem), případně poruch organismu (např. hormonálních – Addisonova choroba a další). V případě otrav či nemocí jde většinou o sebeléčení organismu, který se snaží jedy a patogeny naředit a odstranit z těla.

Průjem není onemocnění, ale příznak chorobného stavu a vlastně i sebeléčivá (očistná) reakce organismu. Primárním úkolem je zákrok proti jeho příčině – léčba chorobného stavu, který ho způsobuje. Je třeba i doplňovat tekutiny, zejména je-li průjem dlouhodobý či příliš silný. U silných průjmů nestačí voda a je třeba použít rehydratační roztok podávaný ústně, v těžkých případech i nitrožilně. Rehydratační roztok kromě vody doplňuje i potřebné ionty a energii (zejména díky obsahu glukózy). Při průjmu je dále třeba přizpůsobit stravu stavu pacienta – vhodná je např. „suchá“ vařená rýže a mrkev, naprosto nevhodné jsou naopak tučné pokrmy.

U krátkodobých nepříliš intenzívních průjmů způsobených dietní chybou nebo slabou střevní infekcí, se obvykle postačí domácí samoléčba pomocí kloroxinu a živočišného uhlí (je potřeba podávat odděleně od ostatních léků, neboť může rušit jejich účinek). V případě silného či chronického průjmu je třeba urychleně vyhledat lékaře.

Léky používané proti průjmu souhrnně nazýváme antidiarhoika.