Pawli, ale třeba můj syn mluví strašně rád sprostě a stále to řešíme. On ví, že se to nesmí.... A třeba když ho někdo přivede do afektu, tak zase používá sprostá slova. Když se uklidní, tak sám řekne, že ví že se to nedělá. A i Thorová nám řekla, že prostě mu to máme jen stále opakovat a vysvětlovat, že se to nedělá a že to časem pochopí, ale ne hned. Patří to prostě k tomu AS. Je to jeden ze znaků.