Breb, jestli k tomu taky můžu, já si dovedu představit, že člověka vede ke smazání takového tématu pocit, že už to dál nemusí viset takhle veřejně, aby si v tom každej četl.

Ale důvod "už jsem se dozvěděla svoje" je pro mě trochu... nevím, nepříjemnej.
Já si nedělám iluze, že bych ti tam zrovna já psala kdovíjaký moudra, ale myslím, že hodně lidí do toho investuje nějaký přemýšlení, nějak se angažujou, že by pak rádi věděli, jak na ně třeba někdo jinej reagoval, nebo si přečetli, co k tomu napadá někoho jinýho. Protože důvod, proč na tvoje témata lidi hodně reagujou, je prostě a jednoduše ten, že ta témata jsou hodně univerzální, týkají se víc lidí než si myslíš.

No a pak je tu ten faktor - jako třeba, nedávno jsem zkoušela najít to téma, kde jsi tehdy tak smutně psala něco s dcerou... a říkala jsem si, že bych se ráda podívala, co tam kdo psal, protože jsem v tu chvíli to měla nějaký těžký s tou svojí. Ale smůla, není, smazáno.

Jako že, je mi pak docela líto nebo se mě v podstatě dotýká, že - a teď jak to říct a neurazit, protože urazit tě fakt nechci - pokud to mažeš "jen tak", tak si sice vezmeš pomoc "ode mě", ale už mi neumožníš, abych si v té diskusi za půl roku našla svoji pomoc já.
Nevím, jestli je to srozumitelný, jak to píšu.

Není to ani obvinění ze sobectví, ani nadávání, jen pokus vysvětlit, jak to já cítím.
A znovu - jestli to je ze tvé strany ochrana soukromí, tak to plně respektuju. Jen to zdůvodnění, že přece už sis přečetla, co jsi chtěla - mi vadí.