Máme doma čerstvého 3 leťák, který nově objevil kouzlo věty: to neumí. Do teď vše chtěl sám a vše chtěl zkusit. Myslím, že doma tak nějak přirozeně uplaťnujeme principy RaR (respektovat a být respektován), proto to dávám do této diskuse (prosím tedy ne rady typu - to chce párkrát na zadek a bude :). Ale přiznám, že nyní mi došly nápady, jak reagovat a co dělat. Syn ze dne na den (jak to již u dětí bývá) začal v rámci běžných a nejrůznější situací používat větu: to neumím. Např. jdeme ven, oblékáme se v předsíni, čekám až si obleče boty, on také čeká...pak se na mne podívá a říká: to neumím a zatváří se vyloženě zkroušeně . Já říkám, to je zvláštní, ráno jsi to uměl a teď ne..on na to...neumím...a tak já se oblekám a říkám, za chvíli už půjdeme..a on sedí na zemi a tváří se zkroušeně..nabízím mu, že mu pomohu třeba zapnout lepíky atp..a on je sedí a skoro pláče...a říká neumím. Zkoušela jsem čekat, povzbuzovat ať o zkusí, ukazovat na sobě, vysvětlovat, že venku ho to bude studit (to už ví, co je), ptám se ho..ty to neumíš a nebo nechceš...a on na to...chci,ale neumím... a nic...občas se chytí, když řeknu, ať tedy jde bos a že si obleče boty a už venkovních dveří (jsme ve 2. patře)...někdy jde a boty si pak sám dole úplně v pohodě obleče. Někdy ale nechce ani to, jen sedí a popotahuje. Někdy ho vezmu bosého do ruky a nesu ho třeba ven, kde na lavičce mu boty obuji tlačí čas. Tyto situace se opakují u uklízení, jídla, nebo i když se zapojuje do pomáhání. Říkám si, jednak čím to bude a co s tím..jestli se třeba nějak sám nezalekl, kolik toho umí a že vlastně moc rychle jakoby vyrostl a cítí, že by měl přibrzdit, nebo zda zkouší, co se stane. Většinou stanovím podmínku, co se např. nebude, když si neuklidí auta např. nebudu pak mít čas číst knížku, protože je budu uklízet já, nebo nebude si moci vzít nový hrníček na šťávu, když ten starý nebude uklizený...občas to zabere, občas ne. Nechci dělat běžně za něj věci, co umí sám, ale teď to mnohdy jinak nejde. Spíše bych ráda věděla, jak jste to dělali Vy :) Je lepší ho nechat vrátit do "mladšího" období a nebo vydržet. Je to pro mne nová situace..starší syn chtěl umět vždy a vše..i to co by nemusel :)