Co prožívám nebo ne, tu teď probírat nechci a ani nebudu, ale věř, že vím, o čem píšu.
Co zakladatelce pomůže, když se bude trápit ? Přibude nějaký strejček ? Asi těžko, že ???

Já ji chápu, ale tím, že se v tom tady společeně pobabráme, zapláčeme si nad osudy, tím se to spraví ?

Věř, že jsem ve svém životě poznala takové rodiny, že kdyby byly mé, přála bych si být na světě úplně sama....i to by měla zakladatelka vědět - i když si teď možná představuje, že mít velkou rodinu je to největší štěstí , co ji ještě může potkat.


Největší štěstí je to, že má svou holčičku, manžela, maminku a že je vše tak, jak je.


Proto já říkám, žijme teď, tímto okamžikem a hledejme to dobré, né to, pro co je třeba se trápit - když už to nemůžeme změnit.