Hodinku, dvě... nechávám doma starší samotnou od 7, mladší se svezl s ní, takže od 5. Včera byl, dnes už sedmiletý, mladší doma sám 3 hodiny, když jsem byla venku s miminy a jemu se nechtělo. Udělal úkoly včetně čtení, pak mi to zopakoval, potom si hrál s Legem.
Vedu děti k samostatnosti, stát se může kdykoliv cokoliv, oba si umí udělat jídlo včetně ukrojení chleba ostrým nožem od 4. Nemá smysl držet je bokem. Starší, devítiletá, zvládne sama uvařit nedělní oběd včetně houskových knedlíků. Baví jí to, tak proč ne.
Starší sama do školy a ze školy od 8, mladší od 7, chodí spolu. Dřív jsem měla cestu kolem ve shodný čas, takže jsem je vodila, vyzvedávala jsem ale jen malocha ze školky. Starší chodila sama i proto, že měla ještě kroužky, na které chodila sama.
A běžně lítají po celém městysi od 7 a 5, napřed oba spolu, teď každý zvlášť, takže tím odpovídám na dotaz ohledně babičky. S tím, že mladší chodí v doprovodu starší sám ven od cca 3 a půl, jejích 5 a půl.
Na skautské tábory jezdí od 5 let.
Oba se umí postarat i o osmiměsíční mimina - přebalit, nakrmit (lahví i lžící), uspat. Líbí se mi dávný model vesnické rodiny, kdy i děti fungují jako plnohodnotní členové a ne jako další domácí zvířectvo, kdy jsou samá práce a užitek téměř žádný.
Já jako malá jsem mohla od 6 běhat v okruhu 3 vesnic a jako školou povinná jsem od 7 let jezdila přes půl Prahy MHD do školy a na kroužky a běžně jsem byla doma sama od rána (budili nás telefonem) do pozdního odpoledne, pokud jsem se nevracela až pozdě večer (půl devátá) z kroužků. Takhle daleko to tedy nechat zajít nechci, ale nechci z nich mít skleníkové kytky. Mmch, po první škole v přírodě mi učitelka říkala, jak je fajn mít aspoň jedno dítě, které se nemusí před výletem fyzicky zkontrolovat, jestli má v batohu pláštěnku, pití a svetr a které si umí zabalit kufr.