sama bych potřebovala poradit. U nás je to v bledě modrém až na to, že s mými rodiči žijeme v rodinném domě a přestože se manžel s mým otcem nikdy nepohádal, jsou vztahy na bodu mrazu. Otec je puntičkář, u všeho musí být a radit, když to takhle není, je problém, na druhou stranu, tím toho má tolik, že nestíhá a je zase zle, oproti tomu manžel je flegmoš, snaží se naučit něco sám a nemá rád nikoho za zadkem....
Situace je ještě o to horší, že u nás je všechno mých rodičů, takže je děs si něco prosadit, a když už se tak stane, slyšíš ze všech stran, že je to na nic... Roky jsem mezi nimi dělala prostředníka a částečně ho dělám i dnes, i když už jsme z toho vyhořelí. Manžel rezignoval a své koníčky dělá u přátel, čímž ho vidíme doma míň, otec je na všechnu "chlapskou práci" víceméně sám, né že bysme mu nepomáhali, ale musí si o to řící, když uděláš něco sama od sebe, je to taky na nic..Je u nás klid, ale není to pokojný klid...