No, v období kdy mým dětem byly 3 a 1 rok jsem vnímala jako prudu naprosto všechno, víkend nevíkend, tahle věková kombinace mi přišla nejnáročnější (tříletá bez pudu sebezáchovy, ročák závislák a nechodič, zato všude vlezl....). Tak to bych brala jako jeden aspekt (sejdou se ti doma na celý den, není tam ta "pauza" kdy je starší ve školce).
Druhá věc je, že je doma manžel, který v týdnu přítomen není. Už samotná přítomnost tatínka doma (byť byl třeba v jiné místnosti) v tomhle věku dětí způsobovala, že byly bujnější a neposlušnější, než když byly se mnou samy. Prostě děti zkoušely, která výchova zrovna platí (se mi zdálo), a to co jsem s nima v týdnu vyřešila hladce najednou za přítomnosti tatínka nefungovalo apod.
No a třetí věc - že byste taky rádi byli chvíli jako partneři, ale za neustálého brebentění a potřeb dětí plus nutnosti udělat nějakou práci se to prostě jaksi nestíhá.... taková vyhlídka člověku na náladě nepřidá, no.
Zkusit můžeš různé věci, od toho přeplánování úklidu a vaření a praní, přes dohodu s manželem že aspoň jedno odpoledne (třeba ze dvou víkendů) stráví s vámi nějakou rodinnou akcí (a nebude házet obličeje typu "to a to už mohlo být dávno hotový", bude si uvědoměle opakovat mantru "děti jsou malé jen jednou"), nebo se pokusit děti "udat" na jeden den u babiček (třeba i s odůvodněním že chcete s manželem na baráku dělat něco spolu aby se to "pohnulo"). Případně naopak na víkend odjet s dětmi k těm rodičům a nechat manžela pracovat (a když budeš z domu, nebudeš řešit domácnost). No a nebo "vyděržaj pijaněr", a za každý přežitý víkend si dej sladkou (či jinou) odměnu.