Mám to podobně. Máme tři děti, nejstarší, 8let, postižená tělesně i mentálně, péče o ni jako o mimino, sama neumí nic, 3 leťačka aktivní, co potřebuje pořád akci, skoro 2leťák neposlušnej, co už se dostane všude. Přes týden je nejstarší ve speciální škole, mladší ve školce, doma jsem jen s mrňousem, takže relativně pohoda, navíc jak spí po obědě, tak mám klid úplnej.
Jak přijde víkend, mám je všechny doma, manža zatepluje barák, takže k dispozici není, leda kdyby hořelo....s nejstarší musím udělat úkoly, což nejde když je prcek vzhůru, ale ona si potřebuje po obědě taky odpočinout, jakejkoliv pohyb je pro ni náročnej...prostřední vyžaduje pořád nějakou akci, sama se neumí moc zabavit..takže je tu cirkus a decibely přesahují všechny normy. Obvykle všichni tři potřebují něco nutnýho v jednu chvíli. Já u toho ještě peru, aby měli zase čistý na pondělí, snažím se uklízet atd.
A když je krásně, tak je mě hrozně líto, že sedíme doma. Sama se s nimi můžu vypravit leda tady do slepé ulice, kde si zdravý děcka jezdí na kole a motorce a já vozím nejstarší na vozíčku a snažím se je všechny ohlídat.

Takže se vždycky fakt strašně těším zase na pracovní týden.