Může to být povaha, hlad nebo laktační krize, ale pokud je to zvyk, tak jsem pro neuspávat. Prostě si lehnout vedle, držet za ruku, třeba tiše zpívat, ale nic víc.

V noci kojím tak, že se vzbudím, ještě než začne brečet, vezmu k sobě (mám postýlku u postele), nerozsvěcím, nesedám, jen v leže nakojím (u toho pospávám), pak hned odkládám do postýlky a spím dál.
Když si potřeboval odkrknout, tak jsem si ho položila přes rameno, samozřejmě vleže a potmě a potichu.
Pokud je dítě počůrané, pokakané, tak přebalím ještě PŘED kojením.
Takže nemá moc šance se k něčemu vyjadřovat, nedávám mu moc prostoru.