jasně, zasteskne, každou chvíli. už ani nevim, jak ten bezdětnej život vypadá. ale furt mi od kámošek a spolužaček choděj pozvánky na nějaký kulturní akce, přednášky, promítání a vernisáže, bohužel hlídání neni a když už si ho vydyndám, třeba ta kulturní akce pak ani nestojí zato.

taky mě mrzí, že jsem neměla nějaký koníčky co se daj s děckem zvládnout. no ale smířila jsem se, že budu pár let domácí cuchtička a pak zas začnu žít trochu svůj život, nejenom furt řešit nesamostatný jedince okolo mě.

docela dlouho mi taky trvalo naučit se od dítěte brát tu radost, kterou mi nabízí. příliš dlouho jsem jela v tom, že prostě dělám něco pro druhý a pro mě nedělá na oplátku skoro nikdo nic. nebylo to tak a prohlídla jsem dost pozdě, bohužel