U Apolináře se narodily všechny čtyři mé děti, z toho dvě předčasně. Ty dvě odnesli ihned, ale manžel byl u jejich ošetření a okamžitě od chvíle, kdy jsem sama byla schopná, jsem za nimi kdykoliv mohla na JIP. Od prvního dne jsem se o ně nejen mohla, ale musela postarat, přebalovat je, vážit plíny, brzy mi svěřili i krmení skrz sondičku, celých pět týdnů, co byly v porodnici, jsem se péči o ně vyhnula jen asi dvě odpoledne, kdy jsem musela z porodnice odejít a v tu dobu jsem fakt byla vděčná za to, že za mě sestřičky ta dvě krmení vzaly....
Donošené dcery byly beze mě prvních pár hodin po porodu, ale upřímně, nevadilo mi to, tu dobu jsem prospala a je si pamatuju tu obrovskou tíhu, co jsem cítila, když mi tu nejmladší těsně po porodu dali do náruče....bála jsem se, že ji upustím....Tuším, že ani u té první jsem nebyla bez ní ani tu první noc, narodila se navečer.
Možná, že se za těch pár let u Apolináře nco změnilo....ale pro mě je to jediné lékařské zařízení, ze kterého nemám panickou hrůzu....