Tak pridam:
prvni porod horor (epi byl taky) ale dcera zije a je zdrava, ja prezila a se skoro zhojila.
Trauma jak z knih, therapie a tak (brecela jsem skoro rok nekolikrat denne..)
Pak se telo branilo otehotneni 5 let...

Na druhej porod uzasna AP uz od zacatku, skoro do konce nebylo jasny, jestli doma nebo nemocnice - cisarak.
Delala by se mnou oboje.

V tehotenstvi 2 kurzy jogy pro tehotne, ty mi nakonec dodaly sebeduveru na domaci porod.
Ten byl uzasnej.
Bolel ale ta bolest pak "zmizi".
Do vody (nafukovaci porodni vana v obyvaku).
Prvni kontrakce 20:30, narozeni 02:33.

Mezi kontrakcemi jsem i stihla jit do sklepa a prendat pradlo z pracky do susicky - mela jsem na to 90 sekund .
Vsichni se smali ale ja nosila kuchynsky stopky a merila delku kazde kontrakce a kazde pauzy. Takze jsem vedela skoro na vterinu presne: ted to zacne, ted to skonci a mam pauzu na zotaveni.

Pri kontrakcich s vydechem vydavat zvuky Aaa Ooo Uuu Mmmm.
Prisla jsem sama pri poslickach na to, ze me uvolni...
Ucitelka jogy se jen usmivala a rikala: "Tohle Ohmmm sjednocuje vse se vsim..."

Pri tlaceni jsem si ve vode klekla a rukou citila, jak hlavicka postupne vyliza (tlacila jsem "do ruky").
Mala blbost ALE: zkousela jsem ji udrzet vytlacenou a byla to fuska, porad zajizdela zpet.Az mi AP rekla, at ji necham zajet a uvolnim se, pri dalsi kontrakci jde automaticky tam kde byla predtim a PRI te dalsi kontrakci se posune o kousek vic ven. Pak zase zajede a tak porad...

Jak tu ctu, tak si rikam: ta ma ale problem s kontrolou...

Jediny fakt bolesti byly potom - po injekci oxy na odlouceni placenty, to jsem rvala na AP ze ji nenavidim...

Takze: prirozeny kontrakce se daji zvladnou i kdyz je clovek na bolest citlivej, vnuceny jsou svina...
A tyto dostanes pri epiduralu automaticky...