Před prvním porodem jsem se porodu a bolesti hodně bála, skoro jsem si tajně přála císaře. Vybrala jsem si alespoň porodnici, kde dávají snad bez nějakých obštrukcí epidurál.

Nakonec nebyl třeba, bolesti trvaly cca 6 hodin, ze začátku byly malé, pak postupně sílily a byla jediná chvíle někdy k ránu, kdy jsem si říkala, že bych si ho možná už i dala a to mi PA řekla, že je před finišem a jdeme za chvíli tlačit. Nemohla jsem tomu věřit, pořád jsem čekala na ty příšerné bolesti k nepřežití a ono nic, nebylo to sice něco, co bych chtěla zažívat pořád, ale ani nic strašného. Pro mě byly porodní bolesti příjemným překvapením.

Takže bych si možnost epidurálu nechala až na to, jak se to bude vyvíjet a hlavně si zjistila, kde je anesteziolog pořád k dispozici a dávají ho bez problémů.

Podruhé mě to bolelo víc, bylo to o hodně rychlejší, 2hodiny clkem, takže zas nebyl třeba, ale už jsem ho ani neplánovala. Kdyby teda takové kontrakce, jaké jsem měla podruhé trvaly tak 5 hodin, tak bych si možná o epidurál řekla, ale zase to nebylo nic, co by se nedalo prodýchat...je to hodně o štěstí.