já si můžu přát co chci, manžel mě stejně ( jako každý rok ) překvapí a vymyslí něco úžasného sám....
Takže já už se těším

A pánové, co se neobtěžují svým manželkám koupit ani maličkost, jsou burani.
Protože pokud s někým žiji už nějaký ten pátek, sdílím domácnost, postel a děti, tak krucipísek minimálně mám alespoň jakési povědomí, co ten druhý má rád...
a nikdo mě to nevymluví, že se ti chlapi jenom vymlouvají a dámy jsou potom smutné a snaží se ty svoje omlouvat.

Můj můž je v tomhle skvělý, ale zato můj tatínek je odstrašující příklad - jak jsem dospěla do rozumného věku, začala jsem ty dárky pro mámu kupovat raději za něj...
Protože jako dítě jsem to sakra vnímala, že maminka tam má véélmi málo a nebo to, co jí radost neudělalo, i když se snažila to maskovat.
Děti nejsou hloupé, vidí hodně...

A kupodivu z mého bratra vyrostl taky "superkupovačdárků" - asi ten odstrašující příklad z dětství.