Tak jsem se včera příspěvkama pobavila před usnutím a dneska si to dočetla místo oběda a vzpomněla si taky na jednu lahůdku. První dítko dudla nemělo nikdy, ovšem ten mladší-dnes skoro čtyřletý nedal bez něj ani ránu. Takže, když mu jednoho dne upadl na zem, rychle jsem utíkala dudlána umýt a nacpat do pusinky, abych utišila pláč......no a komu jsem jej tam dala, když dítko řvalo i nadále
?????no chechtal se mi dítko chovající manžel, že už bude hodnej a toho dudlána fakt už pár let nemusí a nepotřebuje. Ovšem jako příhodu o mé nepozornosti, to připomíná dodnes.