jo, chápu.

Jak jsem psala, zatím (ještě pořád) bych prvotní chemii nějak nedala, tak chemizujeme se teprve dvacátý rok a zatím mi to pořád připadá, že pěkně.

Taky jsem se s jedním chemizovala dva roky, třetí jsme se vzali a za další dva rozvedli vcelku bez násilí, už ten třetí rok to bylo něco jako buď se vezememe nebo rozejdeme. Takový nesmyslný pokus - bezdětný naštěstí.

Já netvrdím, že se to stát nemůže.
Otázka zněla, zda má muž právo na nevěru. Nemá. Právo na nevěru nemám ani já.
Prostě to takhle vnímám a jak se spolu bavíme, máme tohle vnímání obdobné.

Něco jiného je, když se to někde zlomí, něco se stane, někdo tu chemii, něco přestane klapat, jen to odmítám přirovnávat k přírodnímu úkazu.

Můžu to svádět na osud, ale pak si přičtu následky a předpokládám, že v případě nevěry i manžel.

PROSTĚ BLESKY Z ČISTÉHO NEBE přípustné jsou, nevěra se bez aktivní účasti jednoho z páru odehrát fakt odehrát nemůže.