jednu takovou "domácí buchtu" jsem znala. nikam nejezdila, dokud nebyla na VŠ. maminka ji nechtěla pouštět. ta holka byla super, akorát, nedojela nikam sama, neuměla nic zařídit, nemohli jsme ji vylákat ani na víkend. když už byla starší, nechtěla jezdit, protože "maminka by byla doma sama a bylo by jí smutno". postupem času se ukázalo, že matka ji citově vydírá, chce ji mít připoutanou k sobě, stále ji kontroluje a smskuje (to jí bylo dávno přes dvacet), až se holka naštvala, odstěhovala se, začala jezdit po světě i sama na vlastní pěst. pro mámu to bylo trochu těžký, ale snad už ten vztah maj k sobě trochu lepší.

celkem si dovedu představit, když se někomu na švp či tábor s cizími lidmi nechce. ale docela mě udivilo, jak malý byl zájem na VOŠ a VŠ o zahraniční studia a praktické stáže, kde jsme to měli celé placené, i se skromným kapesným. obvykle chtělo jet okolo 4-6 lidí, přitom míst bylo třeba 10. skvělá šance poznat jiná místa a k tomu se naučit jazyk, zdarma, no spolužačkám se prostě nechtělo.