Moc se omlouvám, některým to jistě bude připadat směšné, ale nevím si moc rady. Mám manžela, který má zaměstnání, vracívá se domů kolem 18h. Obden mu do práce vařím jídlo.
Starší chodí do 2. třídy a máme 3,5měsíční miminko (plně kojím). Od té doby, co se narodilo mám pocit absolutního chaosu. Čekala jsem, že se to časem zlepší, ale ani omylem. Nezvládám nic, kupí se mi povinnosti, chci se věnovat rodině, dětem, domácnosti, vaření, znáte to....
Miminko je chovací, absolutní fixa, samo dlouho nevydrží. Zkoušela jsem šátek, ale moc se jí v něm nelíbí. Ani v noci se moc nevyspím. Chování u někoho jiného taky nesnese.
Nechápu, jak to zvládají maminky bez tatínků a s třemi nebo i více dětmi, asi by mě odvezli.
Doma se mi kupí povinnost, jsem schopná zvládat to nejnutnější, s prarodiči počítat nemůžeme a manžel nemá plat na to, abychom si mohli dovolit nějakou placenou pomoc. Myslím si, že jsem schopná zvládat hodně věcí, ale povinností je víc než jsem schopna stihnout a hrnou se další a další a narůstá to geometrickou řadou jako lavina. Omezila jsem vaření na rychlovky na 2 a více dní, přestala jsem žehlit cejchy, ručníky, pyžama...nakupuje manžel, protože jsme na vesnici. Ale padám na hubu a potřebovala bych nějaký fígl, jak to zvládnout....?