Souhlas.
Nejstaršího syna si dodnes dobíráme, že byl jako dítě havajských domorodců - prvních 6 měsíců neopustil náruč. Potom jsem objevila šátek a další mimina odnosila v něm. Kromě chlapce s autismem jsem zatím nepoznala dítě, které by nesnášelo nošení v šátku, jen každé dítě dává přednost jiné poloze/úvazu a hlavní podmínka samozřejmě je, že matka si musí být jistá(Takže ne "zkusím ještě šátek, a když to nepůjde, budu se stresovat a vymýšlet něco dalšího", ale "teď musím uvařit jídlo/vyvenčit psa/ odvést starší dítě na kroužek, mimino jde do šátku.")
A jinak nevytřené podlahy, nevyžehlené prádlo ap. věci pro život méně důležité jsem prostě nechala se chvíli hromadit. Pokud nastala situace, kdy jsem si měla vybrat mezi uklizenou domácností s nešťastným miminem nebo bincem se spokojeným miminem v náručí, byla moje volba jasná.