Manžel nakupuje, tak to je fajn. Doufám, že taky dělá provozní věci, že třeba když ty uvaříš, tak on umyje nádobí. Že po sobě netrousí ponožky atd.
Žehlení omez jen na nezbytné věci (košile do práce - MMCH - to by manžel taky zvládnul ne, přežehlit si ráno jednu košili?), trička to přežijou zmačkaná - vůbec bych věci na děti nežehlila, stejně to hned zmačkají, ušpiní, poblinkají, zbahní.... Ručníky jsem nežehlila nikdy, povlečení taky ne (máme flanelové).
Zapoj druháka - může mýt / utírat nádobí, zametat, luxovat, skládat prádlo (třeba jen to že vyhledá stejné ponožky je docela pomoc), může si sám namazat chleba (upřímně, měl by si ho i umět ukrojit, zkuste to), nalít mléko, strčit do mikrovlnky, udělat kakao, převlíct alespoň polštář atd... (mám děti ve 2. a 3. třídě a snídaně si chystají sami - podávám jen hrnky, na které by si museli tahat židle).

A hlavně - ono se to nezblázní... když nebudeš mít navařeno, dostane rodina chleba s máslem nebo se holt ohřeje párek. Nebo zkus optat, jeslti by nebylo možné někde brát obědy (školní družina atd.), že bys nemusela vařit pro sebe (nebo že by manžel měl v práci teplej oběd bez tvého vaření nebo utrácení za restaurace).

Jestli máš mimino mamase, tak se od ní nehneš dokud nezačne chodit - já měla dceru v náručí první rok jejího života (po nekonktaktním synovi docela šok) a byl to docela záhul (jak s plnýma rukama zvládat domácnost). Měla jsem na ní babyvak, bylo nám to oběma příjemnější než šátek (hlavně do vaku jsem mimino strčila během pár vteřin, žádné uvazovaní - a měla jsem pak možnost i alternovat ležení a posez na boku a posez vepředu na budhu atd. bez převazování.

Přeju pevné nervy a hlavně se neboj udělat domácí revoluci (ve smyslu "žehlí se jen košile a žehlí si je ten, kdo je nosí" a "chleba s máslem a rajčetem je výborná večeře")