Dcerám většinou pomáhají víc, protože jsou jim emocionálně bližší než snachy.

I když na druhou stranu - moje teta je vzorná tchyně. Když se stala babičkou, třebaže ještě nebyla v důchodu, vozila snaše každý den jídlo na celý den, aby nemusela vařit, jen odpočívala. Přitom od sebe bydlí cca 10 km.
I později velmi často jezdila hlídat a když byl malému rok, byl navíc přihlášen na 5 dní do jeslí (kde se mu líbilo) -jeho máma byla sice na mateřské, ale přece si potřebuje občas odpočinout.
Když byly malému tři roky, jeho máma (tetina snacha) opět otěhotněla. Ten samý měsíc otěhotněla i tetina vlastní dcera. A začalo drama. Snacha začala na dceru žárlit, protože teta s ní začala obcházet obchody a kupovala jí dětské oblečení (snaše kupovala pouze na první dítě, na druhé už ne -ale dcera čekala první).
Když se děti narodili, teta nastoupila do důchodu a nějak dělila čas mezi vnoučata.
Když byl dětem rok, dcera nastoupila na poloviční úvazek do práce (potřebovali peníze -hypotéka) a nesehnala místo v jeslích. Tak se domluvili, že ty tři dny v týdnu, kdy pracovala bude malého hlídat teta. V tu chvíli začala snacha (ještě stále na mateřské) vyvádět, že na její děti má teta málo času. Tak se dohodli, že tři dny hlídá dítě dceři, která je v práci a dva dny snaše, která odpočívá doma. K oběma dojíždí těch 10km.
Výsledek? Teta vyčerpaná na hranici zhroucení a dcera zoufale čekající na místo v jeslích - aby byla snacha spokojená.

Takže, případy jsou různé.