| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Přidat odpověď

Mno, nemůžu říct, že bych svoje dětství vnímala jako trauma... vlastně si vybavuju jen jeden jedinej zážitek, kterej mne opravdu zasáhl, i když ve srovnání s tím zbytkem vlastně "o nic" nešlo.
To, že mne doma mlátili a byli tak nějak všeobecně hnusní (od mých sedmi let, dokud žil dědeček, měla jsem hezký dětství, i když byl děda sexuální deviant a spoustu věcí, co se tehdy děly mi secvakly až později, když jsem se to dozvěděla) mi celkem nevadilo, protože jsem ty lidi znala a věděla, jací jsou, proč to dělají a že za to vlastně nemůžou.
Co mne fakt hodně dlouho mrzelo a co souvisí s tím jmenovaným "traumatickým" zážitkem bylo to, že se na mne vykašlal vlastní otec. Že mi nedal šanci. Dneska už taky vím nebo aspoň tuším proč - je to prostě citově oploštělej blbeček, sám otce nepoznal, je nemanželský a pokud vím z vyprávění, taky si prošel tím, že ho v dospělosti vyhledal a otec ho vyhodil a prosil, ať už ho nikdy nekontaktuje, že by mu to "zničilo život", protože o jeho existenci jeho rodina neví - ale když jsem byla dítě, tak jsem nic z toho nevěděla a bylo to celkem nepříjemný.
On se totiž jednou zničehož nic objevil, to mi bylo tak osm, a vzal si mne na víkend na chalupu. Už měl novou přítelkyni, ta chalupa byla jejích rodičů, dodnes si dost živě pamatuju, jak to tam probíhalo a vypadalo... a i když přes město, kde jsme bydleli na tu chalupu jezdil prakticky každý víkend, nikdy se už neukázal. Než mi došlo, že už nepřijede, proseděla jsem dost sobot na chodbě u výtahu a čekala, kdy přijede "tatínek". A ten pocit naděje s každým pohybem výtahový klece a pak zklamání, že to není on je dost... nezapomenutelnej.
Pak jsem ho ještě viděla za okolností, který snad ani nebudu popisovat, bylo to tak nechutný, že se z toho moje nejlepší kamarádka, která byla při tom rozbrečela a nechápala, jak "s tím" můžu žít. No, co mi zbejvá, že jo.
Jestli mne to nějak ovlivnilo - asi jo. Nevím, co to je mít tátu, nevím co je být "tatínkova holčička", nikdo se ke mně nechoval jako k ženské (kvůli dědečkově deviaci samozřejmě všichni chtěli, abych byla kluk) ani jako k "holčičce", takže mi ty ženský věci nejdou a už asi nikdy nepůjdou.
Ale pižlat si kvůli tomu nic nebudu. ~;)

Předchozí 

Tip: Chcete uveřejnit zajímavou informaci také na hlavní straně Rodina.cz?
Autor příspěvku: Registrovaný
Do této diskuze mohou přispívat pouze registrovaní uživatelé.
Název:

Text:

Pokud nejste robot, odpovězte na otázku: 3-2= 
:-) ~:-D ~;) ~;(( ~:( ~k~ ~j~ ~f~ ~g~ ~Rv ~R^ ~s~ :-© ~l~ ~m~ ~n~ ~o~ ~p~ ~q~ ~2~ ~t~ ~v~ ~w~ ~x~ ~y~ ~z~ ~a~ ~b~ ~c~ ~d~ ~e~ ~h~ ~3~ ~4~ ~5~ ~6~ ~7~ ~8~ 
Pravidla diskuzí:
Je nepřijatelné vkládat příspěvky, které jsou neplacenou reklamou (chcete-li reklamu, kontaktujte redakce@rodina.cz), které jsou urážlivé, vulgární, rasistické nebo v rozporu se zájmy serveru Rodina.cz. Redakce si vyhrazuje právo takové příspěvky odstraňovat.

Přečtěte si pečlivě úplná pravidla diskuzí.

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.