To co jsi zažila je těžké, spoustu dětí nemá ideální prostředí a dost z nich žije i v tom patologickém. Já jsem taky neměla ideál, ale mamka se tak nějak později vzpamatovala, naštěstí. Záleží na tom, jak si to kdo zpracuje, jakou má vyrovnávací strategii, osobně se snažím z toho blbýho co mě potkalo vytěžit co nejvíc a taky mi pomáhá moje životní filozofie, že nic se neděje bez příčiny, že všechno je důsledek minulého, ale to nejde aplikovat na ostatní, to jsou duchovní záležitosti a pokud k tomu nemáš sklon, tak ti to nepomůže. Mě psychologie samostatně nikdy v ničem zásadním nepomohla, vlastně mi všechno docvaklo až s budhismem, musíš najít to co ti osobně pomůže.