Můj chlap byl v dětství často bit svoji matkou ( otce rodném listě neuvedla, později se provdala za jiného chlapa). Bylo to za hlouposti typu, že nezatopil v kamnech dřív než přijela z práce ( chtěla to po něm ve 3. třídě ).Po jednom rodičáku mu dokonce zlomila vzteky malíček. Já jsem naopak nikdy bita nebyla, takže to nějak nedokážu pochopit..Cítím z něj, že je na ni částečně naštvanej a částečně se ji snaží zase omlouvat.Bohužel zdědil její cholerické chování, ale zase co se týče dětí takový přístup nemá. Má tedy méně trpělivosti než já, ale neřešil by každé provinění plácnutím.I tak se kvůli výchově dost přeme.
Tchýně si však nedala pokoj ani na stará kolena, naši holce by taky nejraději co chvíli jednu šoupla.
Nedávno dcera udělala hysterák když jsme přijeli dost pozdě večer ze společné večeře v restauraci. Já jsem teda taky prchlivá, ale tohle třeba omlouvám únavou atd( holka měla být dávno v posteli). Ona to komentovala slovy, že by ji za ten hysterák ztřískala, neboť nesnese vztek.