Moc dobře to znám. U nás to ale není tak o penězích, jako spíš o hlídání a jiné "pomoci". I když o penězích taky. Tchánovci pomohli finančně švagrové postavit dům, my si na rekonstrukci brali půjčku, přestože naše příjmy jsou nižší. Hlídání je u nás nulové, přestože manžel má dvě zaměstnání a já při RD přivýdělek na ŽL. Švagrová práci nemá, dítě ve školce a babička hlídá minimálně 3x týdně, často i přes noc (náš syn u babičky ještě přes noc nebyl nikdy, přes den skoro jen se mnou).
Nestěžuju si - mám totiž ohromné štěstí, že díky 3 pracím si žijeme celkem fajn - dluhy zplacené, máme nějaké úspory, bydlíme ve svém, každý rok jedeme na dovolenou (i když jen skromnou). Se švagrovou se nemůžeme srovnávat - a taky nám to nikdy nezapomene připomenout, že jedou do Dominikánské republiky, Thajska nebo zaoceánskou lodí.Co mi je po tom? Šumava je taky krásná.
A taky mám skvělého manžela, který se do rodinného života zapojuje.
Beru to tak, že fůra lidí nemá ani to, co my. A model mé švagrové - všechno dostávám zadarmo, protože její manžel hodně vydělá a zbytek zařídí maminka - by mi nevyhovoval. Ráda si své věci zasloužím, ráda mám podíl. Víc mě to těší. Život majolenky s rukama v klíně bez seberealizace by mě nebavil.