Jo, to beru. Ale co s tím, že přestože tchánovci nám nijak nepomáhají a bydlí daleko, tak jim stále na mě - snaše - něco vadí? Přestože jsem se k nim vždy chovala slušně, uctivě, chodila na návštěvy, kupovala dárky, posílala přání a jejich syn je se mnou šťastný? Co mám udělat více? Lézt do zadní části těla nikomu nehodlám, ale fakt je, že jsem vždy doufala a snažila se o hezké vztahy. Vadí jim, kde bydlíme, co děláme, práce/nepráce, to, jak se oblékám, a dokonce i to, jak jsem vysoká!!! Přitom na vlastních dcerách tyhle věci tolerují!!! Nic po nich nechci, ale musejí být až tak nespravedliví a kritizovat náš život, přestože jejich syn je spokojen? Nechápu a je mi to dost líto