Nemusím číst Nový prostor, dělala jsem v děcáku, ještě za komunistů, a děti, co tam byly, tam byly z důvodů sociálních, ne z důvodu, že by byly sirotky. Sirotek tam byl jeden z 60 dětí, a pak jeden chlapec, co matka odešla od rodiny neznámo kam a otec bručel v kriminále na 8 let. Ostatní byli sociálně slabí. Z toho děcáku jsem doslova utekla, protože děcka nás nenáviděly za to, že nemohly být doma s rodinou, braly to tak, že za to, že ony jsou v děcáku, můžeme my.
Taky tam byl kluk, co se dosyta najedl až v tom děcáku, a když dostal kopačky s tím, ať si jde zahrát fotbal, nevěřícně koukal, protože do té doby byl zvyklý se na plný zápřah starat o mladší sourozence a obstarat jim něco k jídlu. Ne uvařit, to v jeho deseti letech ještě nezvládal, ale aspoň sehnat chleba a něco k tomu. Oba rodiče byli těžcí alkoholici, flákali se po hospodách, celou výplatu propili a kolikrát nebyli několik dnů doma.
Řekla bych, se situace se od té doby nezměnila, že je ještě horší. Sociálky to nezvládají, protože v podobném svrabu je aspoň třetina národa. On se s tím totiž nikdo dobrovolně nechlubí.