Já se hádat neumím. Sebemenší konflikt mě mrzí. Tak nějak jsem si jich z pozice pozorovatele užila v dětství dost, někdy je to na škodu, ale většinou spíš výhoda. Souhlasím, že děti mají vidět, že se rodiče občas na něčem neshodnou nebo se i pohádají a pak se zase usmíří, potřebují se naučit, že takové věci se dějí a jak se řeší. Ale tohle bylo něco trochu jiného - docela citlivá věc. Z mužovy strany došlo spíš k nepochopení + použil výchovný postup, který podle mě dost dobře (do hloubky) nefunguje, ani když se použije "správně" ("když neuděláš x, nebude y" - přičemž si myslel, že dcera y chce a že ji tím namotivuje (no, spíš přinutí), jenže dcera bojkotovala x právě proto, že s y váhala). Chtěl ji tím ne-y potrestat, zatímco podle mě by potřebovala v y spíš podpořit a x bych neřešila (nesnídá, holt bude mít až do svačiny hlad, nečurá, holt bude muset čurat venku). Šlo o třetí dopoledne v předškoličce, dvakrát to zvládla skvěle a teď na ni zřejmě dolehla krize.