U nás to tak přesně je. Máme úplně odlišné názory na některé věci. V podstatě je jedno, jestli se nesouhlasně ozvu v tu chvíli nebo později, většinou je z toho stejně hádka.
Dřív jsem se to snažila dusit v sobě, nechtěla jsem "podrývat manželovu autoritu" jak tomu říká. Výsledkem bylo, že jsem z toho byla ve slušných depkách.
Poslední dobou se mi podařilo dostat víc do klidu a v klidu manželovi říkat, co si myslím. Ne, že bychom se nehádali, ale už mě to tolik nevytáčí.
Někdy to asi jinak nejde. Jsem si jistá, že někdy je potřeba se dětí zastat a vyjádřit pochopení, když děti (i já) tátovu reakci vyhodnotí jako nespravedlivou nebo přehnanou. Zároveň se jim ale snažím vysvětlit, proč tak reaguje, a že ho některé věci naštvávají oprávněně, jen způsob podání by mohl být jiný.