"V současné době mám spíš problém s tím, abych takto zbytečně nesrážela svoje děti"

No, a s tím právě já, co mě nikdo z té vody nevylovil, problém nemám
Vím dobře, jaké to je, být neustále "zbytečná a nejhorší", takže ke své dceři se tak přirozeně nechovám. Podporuju ji, ví, že ať se stane cokoli, bude vždycky moje dcera, vždycky ji budu milovat, vždycky se na mě může spolehnout, vždycky se na mě může s čímkoli obrátit, vždycky se budu snažit ji pochopit a pomoct...zrovna včera mi řekla "Mami, já si tak strašně vážím toho, že s tebou se můžu bavit úplně o všem, zeptat se tě na cokoliv, říct ti všechno...a ty se na mě nikdy nerozzlobíš." To samozřejmě není pravda, nejsem ocelová, ale pravda je, že vždycky k jakémukoliv "průšvihu" přistupuju věcně, ve snaze (vy)řešit problém, a ne, že moje dcera "pochybila".

Jo a taky mi řekla "I když se ne vždycky chápem, je fajn, že víme, že se vždycky ve všem chápat nemusíme a přesto se máme rádi."
Takže moje dcera nejspíš takováhle témata nebude mít potřebu zakládat.