Čtu tu hodně Vašich příběhů a děkuju za ně. Jenže závěr z toho je, želaktační poradenství je v lČR na mizerné úrovni. Propagace kojení bez pomoci matkám vede k jejich traumatizaci a nekojení.

Pokud dítě dostane v porodnici dudlík a flašku a matka komentář, vy stejně kojit nebudete. Tak pak chápu, že i když se pak doma staví na hlavu, má problémy s kojením i pak s následným nekojením.

Samy tu některé uvádíte, že cca 5% matek není schopno kojit. Jenže podle vašich příběhů nekojilo podstatně více než těch 5%. Tomu odpovídá i statistika, že v půl roce věku je plně kojeno 16% kojenců. Kdyby tedy byl problém (zdravotní) jen v těch 5% matek, co kojit nemohou, pak několik matek co kojit nechtějí a pak určité procento matek, které přestanou kojit dříve kvůli zdravotním komplikacím (svých i dítěte a kojí jen částečně nebo plně přejdou na UM), tak mi to pořád nedává těch 74% matek, které plně nekojí své dítě toho doporučovaného půl roku.

Takže chyba je prostě systémová. Pak se tu můžeme dohadovat jak malé děti. Závěr pro mne je, že většina žen kojit chce, ale v důsledku nakupení problémů a psychického tlaku nakonec většina skoční u UM. Kdyby fungovalo kvalitní laktační poradenství, pojišťovny by ho platily, bylo by možné zapůjčení či koupení laktačních pomůcek za přijatelnou cenu, tak by kojilo větší procento žen. A současně, ženy, které kojit nechtějí či ze zdravotních indiakcí nemohou by netrpěly výčitkami svědomí a zmínka o kojení by pro ně nebyla jak červený hadr pro býka.