"Pravil, že mu dost vadí to věcný řešení problémů, který chápe jako "lehkomyslnost" a snižování jeho vlastních pocitů. Když vidím, že se něčím trápí, chci to analyzovat a najít ve spolupráci s ním nějakou cestu, jak to překonat, ale on chce, abych s ním brečela a to já nedávám."

Není důležitá formulace ("abych s ním brečela"), ale co je ZA TÍM skryto.
"Mami, potřebuju, abys víc dala najevo, že mi opravdu rozumíš. V tuhle chvíli nepotřebuju ani tak rozbor, jako třeba - tiché sdílení (?), zatímco mě budeš pevně držet a objímat (?)"...možná tak něco třeba?

Ty hledáš u partnerů intenzivní sdílení...a syn? Dáváš mu to, co chceš od ostatních? A dáváš to SOBĚ? Nasloucháš SOBĚ? Opravdové sobě? Vnitřní sobě?