Rodiče mě přijímali jen podmínečně, věčně to, co jsem dokázala nebylo dost. Ale měla jsem dědečka a babičku, kteří mě milovali bezpodmínečně (uvědomila jsem si to až v dospělosti). Mám se sebevědomím stále problémy, ale lepší se to. Manžel (napodruhé) mě přijímá bezpodmínečně. Je to neskutečná úleva, žit s někým, s kým neřeším, jestli jsem pro něj dost dobrá, proto že prostě vím, že jsem pro něj nejlepší. Ale to, jestli jsem dost dobrá, řešívám v pracovním prostředí a ve své mateřské roli. POřád se mi ten deficit sebevědomí nějak v nějakých situacích vrací. Ale pracuju na tom