Sarmi, jsme z Prahy.

Ale naše nestátní školy měla svojí "nespádovou" PPP od stejného zřizovatele. Ale nechci jim moc ukřivdit, bylo to před víc jak 6 lety. Takže si ty zprávy detailně nepamatuju. Ale nápravu nedělala PPP (ta by pro nás byla i daleko), ale typicky vždy škola. A tam byli nadšení kantoři, mladí, ale často si ještě dodělávali VŠ. A náš třídní měl prostě zájem o SPUCH atd., ale nebyl opravdu mainstreamový. Řádné pedagogické vzdělání měla hlavně ředitelka, ale ta byla hodně excentrická a navíc jsme jí moc nemuseli. (Kluka dost srážela.)

Po určitých rozporech v papírech jsme pak přešli na placenou PPPP, kde býval dr. Mertin a kam chodíme celkem spokojeni dodnes.

Kluk byl ovšem problémový po všech stránkách - výrazné problémy s veškerou motorikou na úrovni drobných ochrnutí, včetně logopedie, grafomotoriky, a pohybů očí ( -> dyslexie), problémy s chováním, problémy s interakcí s jinými dětmi (napadání, potřeba "velkých emocí", neschopnost spolupráce), problémy se sebevnímáním - kluk se zasekla a několik let se v dětství maloval jako parní mašinu, zatímco rodina byli lidi, naprosto totální hyperkineze a nechopnost soustředění - od 9m do 6let usínal držen v posteli uprostřed věty. Jinak byl schopen projít sklem u dveří apod.

SpMŠ ho cpala do speciální ZŠ, která ovšem nejela podle ZŠ ale ZvlŠ. Stejně tak jedna otitulovaná ochechule, speciální pedagožka.

No a škola (a to včetně ředitelky) se kluka ujala, když nás na základě papírů jiná ZŠ na poslední chvíli nevzala. (O naše přežití byla tehdy sázka mezi kantory z obou škol - to nám řekli až nakonec.)

Ritalin, skvělá práce školy a skvělá práce manželky a je dnes tichý milý kluk na 8lG, vítěz jedné pražské olympiády, s vyznamenáním, trochu dyslektik, trochu více dysgrafik...